Doma jsme měli nějaké potíže v komunikaci, tak jsem se nad ránem sebral a vypadl. Nikdo nevěděl kam, telefon nezvonil, jen jednou přišla SMS, kde se to nacházím.
Slunce, lehký větřík, ideální počasí na procházku kolem kolejí s občasným zmáčknutím spouště. Život v těch vesnicích je v tu dobu prakticky mrtvý. Potkáte občas důchodce, nebo ženu středního věku s taškou s nákupem, ale děti nikde, protože se učí, traktoristé na poli, hospoda zavřená. Sem tam někdo, kdo zrovna nepracuje, na záhonku vypleveluje, případně sbírá nově dozrálá rajská jablíčka. Kouknete nahoru, modrá obloha, nad těmi kopci vzadu se vytvoří malý obláček a jak vystoupá výš, rozplyne se. Aspoň nezacloní slunce.
Fakt se mi tam líbilo, kopce, zelené stráně, pak přijel ten traktorista na louku a měl za sebou vazač sena, co dělá takové ty velké kruhové svazky. Jo, kdysi přijel taky s vazačem, posbíral a udělal slušivý balík...Tenhle jezdil jako drak a pak pravidelně zastavoval, natočil se kolmo ke svahu a otevřel zadní příklop a flus...Po poledni se začali objevovat důchodci na procházkách, dětičky ze školičky, mládež na kuřáckých dostaveníčkách na kraji lesa.
V dáli na obzoru se točí vrtule elektráren, v lopatkách se odráží svit slunce, když zrovna hodinu nic nejede, tak je pozoruji a říkám si, že už prostě musí nějaká uletět...Zase musím vstát, lezou kolem mě mravenci a já nechci být poleptán kyselinou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat